Jak to vidím se svobodou v podnikání

Poznámka: Jirkův původní článek je tady

Podnikám o fous déle, než Jirka. Oficiálně od roku 2004. Za tu dobu jsem co se podnikání týče nasbíral docela dost poznatků, zkušeností, udělal řadu průšvihů a pár věcí s mi snad i povedlo.

Jirka píše, že:

Podnikání není o svobodě, ale o tom, jak daleko jsme schopni zajít. Do značné míry to navíc sami ani neovládáme. Kdyby jo, neslyšeli bychom tolik příběhů o podnikatelích (těch, co mají svobodu) a jejich depkách, syndromech vyhoření a dvaceti kafích, které do sebe denně nalijí. A to všechno s komentářem, že i oni musí dělat spoustu věcí, které nechtějí, ale někdo je udělat musí.

Nesouhlasím s tím, že by svoboda v podnikání byla iluze. Myslím, že je potřeba rozlišit podnikatel / majitel firmy a podnikatel / freelancer či volnonožec. Jsou to trošku jiné světy a já mám vlastně trošku výhodu, protože je oba znám.

Majitel firmy

Myslím, že ten příklad, co Jirka popisuje, tedy vystresovaný, kafem nadopovaný podnikatel, zahlcený úkoly, které dělat nechce, je případ člověka, který:

1. není dobrý manažer
2. nemá v týmu schopné lidi
3. je nejspíš skvělý odborník, který chtěl v podnikání růst dál, ale moc to nedomyslel

Pár jich v našem oboru znám. Věřím tomu, že „neúspěch“, respektive jejich přepracovanost a vyhoření je zejména v prvních dvou zmíněných bodech.

Tady chápu, že odejít z toho z minuty na minutu nejde, protože musíte platit mzdy, protože máte klienty se smlouvami, protože jsou na vás další lidé prostě závislí...

Freelancer

V případě podnikatele / freelancera chápu svobodu asi v něčem trošku jiném, než Jirka zmiňoval. Třeba v mém konkrétním ji chápu hlavně v tom, že se můžu svobodně rozhodnout, s jakým klientem budu nebo nebudu pracovat. S jakými kolegy / jinými freelancery budeme na kterém projektu spolupracovat.

Nikdo mi to nediktuje a nepřikazuje.

Konec konců z toho jde i poměrně rychle odejít a nechat se zaměstnat (ačkoli moc takových freelancerů neznám...).

Dokonce si myslím, že i jde v podstatě ze dne na den s někým spolupráci ukončit, protože mi prostě na spolupráci něco nevyhovuje (sám jsem to udělal za ty roky sice jen jednou, ale možnost tu je...). Rozhodně si nemyslím, že bych byl vystresovaný uzlíček nervů na pokraji zhroucení :-) Nepracuju 16 hodin denně, a snažím se co nejvíc času věnovat rodině. A myslím, že se docela svobodně rozhoduju, kdy a kolik času dám práci, a kolik ostatním aktivitám.

Myslím si, že podnikání může být tak svobodné, jak mu to dovolíme. Nikdy bychom neměli dopustit, aby nás ovládalo. Neměli bychom se stát závislými na penězích, protože z toho roste závislost na podnikání. Podnikejte tak, aby vám to dělalo radost. 

Takže tolik asi můj pohled. Souhlasíte? Jirko, co Ty, pojď diskutovat :-)